Poruchy příjmu potravy

Časopis IN!, Chci být hubená za každou cenu!, IN s.r.o., Jablonec nad Nisou, 2007/ 5

Z deníku 16 leté Markéty, která trpěla bulimií.
Byla jsem pěkná, chytrá holka. Na základní škole mým velkým zájmem byl balet a klavír. Měla jsem tam kamarády. Zlom nastal v prvním ročníku střední školy. Moje postava se začala měnit, zvětšila se mi prsa a zadek. Jednou mi jeden spolužák řekl, že jsem oplácaná. Hodně se mě to dotklo. V časopisech všude kolem mě jsem viděla ty krásné hubené dokonalé modelky. Pocit, že vypadám hrozně, se zvětšoval. Navíc jsem musela skončit s mým milovaným baletem. Neměla jsem tu správnou výšku. Jediné, co mě začalo opravdu zajímat, bylo to, jak vypadám, moje postava a to, jak bych mohla být ještě štíhlejší. Moje myšlenky se stále zaobíraly jídlem. V jídle jsem vždy našla pocit uspokojení. Stalo se mi rituálem. Po příchodu ze školy jsem vždy snědla, co mi přišlo pod ruku, a pak jsem běžela na záchod a všechno vyzvracela. A tak se to stále opakovalo celý den. Byl to skvělý pocit moci jíst a přitom netloustnout. Na školu a na přátele mi nezbyl čas. Jídlo bylo důležitější než cokoli jiného. Váha opět ukazovala míň a míň a já z toho měla obrovskou radost. Připadala jsem si stále tlustá a ošklivá, i když mi moje okolí říkalo, že moje postava je štíhlá. Záchvaty přejídání a následného zvracení se zvyšovaly, přicházela ospalost, špatné sny, únava, deprese, stále více a více jsem se stahovala do sebe, neměla jsem chuť se bavit se svými kamarády, nic mě nebavilo. Hodně se zhoršily vztahy s mými rodiči, doma bylo spousta hádek, většinou kvůli jídlu. Když jsem si všimla, že moje okolí mojí nemocí trpí a že sama už nemohu dál, řekla jsem si dost. Začala jsem se léčit.

Mentální anorexie a mentální bulimie.
Poruchy příjmu potravy se vyskytují převážně u dívek a mladých žen a jejich nejčastějšími formami jsou mentální anorexie nebo mentální bulimie. Jde o poruchu, která spočívá v nepřiměřeném zaměření dívek na vlastní tělo, hmotnost a příjem potravy. Cílem obou poruch je štíhlost a hlavní příčinou je strach z tloušťky. V případech mentální anorexie jde především o extrémní omezování příjmu potravy, u mentální bulimie o extrémní přejídání spojené s vůlí vyvolávaným zvracením.

Jak moc se tato porucha vyskytuje?
Pokud hovoříme o tom, že jde převážně o dívčí či ženské onemocnění, pak je nutno zmínit, že u chlapců se vyskytuje rovněž, přibližně v poměru 1:10. Nástup mentální anorexie bývá mezi 14. a 15. rokem, u bulimie o něco později. V každém případě období dospívání je typické pro nástup této poruchy. V průběhu života se může mentální anorexie a bulimie střídat.

Na vzniku mentální anorexie a mentální bulimie se podílí více důvodů.
Společensko-kulturní vliv – posun ideálu krásného těla k větší štíhlosti a k hodnotám orientovaným na výkon, úspěch, důraz na individualitu a sebekontrolu. Dalším důvodem jsou biologické, psychologické a rodinné okolnosti. Spouštěčem onemocnění pak může být nevhodná poznámka ze strany lidí, na kterých děvčeti záleží (rodič, trenér na gymnastice, přítel.), zmínka o velkém zadku nebo o tom, že by dívka měla trochu zhubnout. Dospělí si mnohdy neuvědomují, jakou závažnost mají poznámky týkající se těla pro dospívající dívku. Vždyť jedním z vývojových úkolů období dospívání, s kterým se dívka musí vypořádat, je právě přijetí vlastního těla, své sexuality.

S touto poruchou jsou spojené psychické a tělesné změny.
Dívky s mentální anorexií bývají často podrážděné, můžou mít depresivní náladu, ztrácí zájem o své okolí, o své dosavadní kamarádské vztahy, začínají se sociálně izolovat, stahovat se do sebe. Bývají úzkostné, nesoustředěné. Příznačné je „vykrmování druhých“, anorektičky rády pro druhé vaří, ale samy jídlo odmítají, všelijak s ním manipulují, někdy jídlo rafinovaně schovávají.
Mezi tělesné změny u anorektiček patří zimomřivost, nízký tlak, celková únava, spavost, zvýšená lomivost nehtů, vypadávání vlasů, ztráta menstruace. U vážnějších stadií mentální aneroxie je to dehydratace, odvápnění kostí, extrémní vyhublost a může dojít i k úmrtí. Pro dívky s anorexií nebo bulimií je typické to, čemu se odborně říká porucha tělesného schématu. Znamená to, že dívka si připadá tlustá, i když pohledem zdravého člověka je třeba hubená či vychrtlá. Dívky, které touto poruchou trpí, mají pak potíže ve správném  odhadu své váhy. Neví, jaká tělesná váha je málo nebo hodně. Tady nám může pomoci Body Mass Index (BMI). BMI je orientační hodnota, která se počítá z poměru výšky a váhy a říká, jestli člověk trpí podváhou či obezitou, nebo jestli je jeho váha v normě. U dospívající dívky je nutné, aby BMI posoudil odborník.

Co s tím?
S anorexií a bulimií je těžké bojovat sám, bez odborné pomoci. Všem dívkám, které by měly pocit, že by se jich popisované příznaky mohly týkat, bych doporučila, aby nezůstaly se svými pocity samy. Je dobré mluvit o svých pocitech s někým blízkým. Ten pak může pomoci zařídit setkání s odborníkem (psycholog, psychiatr).
Problémem totiž bývá, že dívka s mentální anorexií nemá pocit, že je něco v nepořádku. Má pocit, že je zdravá. Mnohdy se nechce léčit, má ráda svoji anorexii nebo bulimii. Přesvědčení anorektiček a bulimiček, že jsou tlusté, je nevyvratitelné. Tento moment bývá pak zdrojem častých, mnohdy velmi silných konfliktů rodičů s jejich dcerou. Je nutné zdůraznit, že od určitého stádia mentální anorexie nebo bulimie je léčba v domácím prostředí velmi svízelná a hospitalizace v nemocnici je v podstatě nezbytná. Dobré je vědět o internetových stránkách, které jsou věnovány problematice poruch příjmu potravy, kde můžete najít seznam oborníků, kteří se touto problematikou zabývají – www.idealni.cz

PhDr. Bernadeta Bechyňová